Současná ruská abeceda (azbuka) obsahuje 33 písmen. V takové podobě existuje fakticky od roku 1918, ale oficiálně jen od roku 1942, protože dříve písmena Ё a Е byla brána jako varianty téhož písmena.

písmeno	název	moje poznámka
А а	a
Б б	be
В в	ve
Г г	ge
Д д	de
Е е	je
Ё ё	jo
Ж ж	že
З з	ze
И и	i
Й й	i kratkoje	v češtině odpovídá písmenu J
К к	ka
Л л	el (nebo eľ)
М м	em
Н н	en
О о	o
П п	pe
Р р	er
С с	es
Т т	te
У у	u
Ф ф
Х х	cha
Ц ц	ce
Ч ч	če
Ш ш	ša
Щ щ	š'a	takové měkké š
Ъ ъ	tvjordyj znak	nijak se nevyslovuje
Ы ы	ы	hoodně tvrdé Y
Ь ь	mjachkij znak	nevyslovuje se
Э э	e
Ю ю	ju
Я я	ja

Zajímavé informace o některých písmenech

Й - tento znak byl zrušen Petrem Velikým, ale následně vrácen v roce 1735 (někteří se domnívají, že právě v tomto roce i byl stvořen). Do XX století znak й nebyl samostatným písmenem.

Ё - poprvé toto písmeno navrhla kněžna E.R.Daškova. Používá se od roku 1795, ale největší popularitě se těšilo od roku 1797, poté, co ho začal aktivně využívat ruský spisovatel Karamzin. Dříve místo Ё se používal dvojznak IO s takovou plochou stříškou. Jako samostatné písmeno Ё existuje od XX století.

Přízvuk

Přízvuk je v ruštině velmi důležitý, občas dokonce i významově důležitý. Učíte li slova v ruštině, je lépe když ihned se naučíte i přízvuk. V psaném nebo tištěném textu se přízvuk označuje svislou čárou (nad přízvučnou samohláskou), která je velmi podobná čárce v češtině. Aby to nebylo jednoduché, tak přízvuk v ruštině je pohyblivý, narozdíl od češtiny, kde přízvuk padá na první slabiku. Ještě je nutné zmínit, že i delší slova v ruštině mají jen jednou přízvučnou slabiku (narozdíl například od finštiny, která má hodně dlouhých slov, ve kterých běžně jsou několik přízvučných slabik. V mých materiálech přízvuk budu označovat podtržením přízvučné samohlásky, protože v případě použití unicode-znaku mohou vyskytnout problémy s korektním zobrazením přízvuku. V jednoslabičných slovech samohláska je logicky vždy přízvučná.

Elektronická podoba

Kódování Unicode nemá pro ruskou abecedu znaky s přízvukem, ale lze je vyrobit tak, že se vloží symbol U+0301 ihned za samohláskou, na kterou padá přízvuk. Například: ы́, э́, ю́, я́).

Pro zobrazení ruštiny se používají následující kódování : ГОСТ 19768-74 a ГОСТ 19768-93, Unicode и ISO/IEC 10646, КОИ-8, ISO_8859-5, CP855, CP866, CP1251, MacCyrillic.

Jednoduchá slova pro procvičování